PRAVIDLA PRO BIBLIOGRAFICKÉ CITACE NAKLADATELSTVÍ AMU
Obecnější zásady psaní odborného textu nelezenou zájemci v rubrice Etika psaní odborného textu a jak citovat na stránkách AMU.
Povinné údaje
1. Autor
Uvádíme ve formě: Příjmení, křestní jméno nebo iniciály křestního jména, tedy: Mathesius, Vilém, případně Mathesius, V.
Příjmení autora se v seznamu bibliografických údajů uvádí velkými písmeny, např. MATHESIUS.
Je-li v dokumentu uvedeno více autorů, uvádíme všechny autory do počtu tří, oddělujeme je středníkem: Wills, G.; Johnes, F.; Fletcher, G.
Při větším počtu autorů uvádíme pouze autora prvního nebo typograficky zvýrazněného
a připojíme zkratku aj., v případě cizojazyčného titulu et al.: Disman, M., aj.; Wills, G., et al.
Pokud kniha neobsahuje jméno autora ani jméno korporace, oblast autorské odpovědnosti vynecháme.
Editoři, sestavovatelé, redaktoři, vlastníci aj. se mohou uvést v primární odpovědnosti pouze
v případě, že jsou jmenovitě uvedeni na významném místě v dokumentu (titulní straně aj.)
a jejich role má jistý tvůrčí charakter. Za jméno se připojuje do kulaté závorky zkratka role uvedené v dokumentu (v jazyce dokumentu), např. (ed.), (red.), (zprac.), (sest.), (koord.) aj.
2. Název
Název zapisujeme v takové podobě, v jaké je na titulní stránce. Pokud má kniha název
a podnázev, řídíme se pořadím názvů na titulní stránce, které oddělíme znakem „:“ (dvojtečka). Pro psaní názvu i podnázvu dokumentu nebo názvu zdrojového dokumentu používáme kurziva.
Pokud není možné, zejména u elektronických dokumentů, najít žádný název, nahradí se několika prvními slovy textu dokumentu. Vynechané údaje musejí být označeny znakem pro výpustku (…). U elektronické pošty a zpráv z diskusních skupin se místo názvu užívá jejich předmět v doslovném originálním znění.
3. Typ média
Tento údaj je povinný u elektronických dokumentů. Uvádíme jej v hranatých závorkách.
4. Pořadí vydání
Např. 3. vydání, 3rd edition
5. Místo vydání
Zapisujeme první místo v pořadí nebo místo typograficky zvýrazněné. Uvádíme v podobě,
v jaké se objevují v dokumentu, tj. London, Paris; nepočešťujeme.
Pokud je v dokumentu uvedeno více míst vydání, doporučuje se zapisovat jen typograficky nejvýraznější nebo první z nich. Jména dalších měst mohou být v případě potřeby ale zapsána také, oddělují se středníkem.
6. Nakladatel
Zapisujeme jméno nakladatele v co nejkratší srozumitelné podobě. Z názvu vynecháváme zkratky obchodních organizací typu s. r. o., Inc. nebo Ltd. Jediným doplňkem, který vždy zůstává, je zkratka „Press“.
7. Datum vydání
8. Standardní číslo
Čísla ISBN a ISSN zapisujeme na konec záznamu. Tato čísla, pokud se vyskytují v dokumentu, je nutné zapsat, protože jednoznačně identifikují dokument.
9. Doplňkové údaje uvádíme v hranatých závorkách (např. 2000 [spr. 2001]), tzv. kvalifikátory, tedy údaje sloužící ke zpřesnění, v závorkách kulatých, např. Oxford (Ohio).
10. Jazyk
U převážné většiny bibliografických údajů bude použit jazyk dokumentu, tj. údaje budou uvedeny v jazyce dokumentu. Jazyk zpracovatele se uplatňuje u některých údajů uváděných
v hranatých závorkách (např. druh či typ elektronického nosiče, překlad názvu aj.), dále
u rozsahu dokumentů (stránkování) – vždy zkratka „s.“, která zastupuje slovo „stran“ nebo „strana“, dále v poznámkách, jsou-li v záznamu uváděny, nebo v doplňkových údajích.
Odkazy na citace
Používáme dva typy odkazů na literaturu: poznámky (na straně textu pod čarou, na konci kapitoly nebo na konci celého dokumentu) a odkazy v závorce.
1. Poznámka pod čarou
V textu autor cituje, používá horní index nebo číslici v kulaté závorce (hned za slovem, pokud se poznámka vztahuje ke slovu, pokud k celé větě nebo většímu celku, následuje index až za větou a interpunkčním znaménkem) a poznámku pod čarou. V poznámce pod čarou je odkaz na stránky v publikaci, článku apod., odkud cituje, minimálně autor a název spolu s přesným vymezením stránek.
Doniger, Wendy. Splitting the Difference. Chicago: University of Chicago Press, 1999, s. 65.
2. Odkaz v závorce
V textu autor používá odkaz v závorce (Doniger, 1999, s. 65). V případě, že autor napsal
v daném roce více prací, za rokem vydání se pro odlišení uvádí malá písmena abecedy (a–z).
Pokud jsou citace číslovány podle svého výskytu v textu, lze zkrátit druhou a každou další citaci daného dokumentu s tím, že se uvede pouze autor a číslo citace prvního výskytu
s přesnou specifikací stran aktuální citace. Příp. je možné použít i „op. cit.“, pokud se neopakují citace z více děl autora.
1 Doniger, W. Splitting the Difference. Chicago: University of Chicago Press, 1999.
2 Saussure, F. de. Kurs obecné lingvistiky. 1. vyd. Praha: Odeon, 1989.
3 Doniger, W., cit. 1 / op. cit., s. 65.
Pokud se cituje z textu, z něhož se citovalo bezprostředně předtím, zapisujeme jen „tamtéž“
a konkrétní stranu.
1 Doniger, W. Splitting the Difference. Chicago: University of Chicago Press, 1999, s. 65.
2 Tamtéž, s. 78.
Dále používáme zkratku s. 22n., tj. na straně 22 a následující, příp. s. 22nn., tj. na straně 22
a stranách následujících.
Konkrétní příklady
1. Monografická publikace
PŘÍJMENÍ, jméno autora. Název díla: podnázev díla. Označení vydání. Místo vydání: Jméno nakladatele, rok vydání. Standardní číslo (ISBN).
Příklad:
SAUSSURE, F. de. Kurs obecné lingvistiky. 1. vyd. Praha: Odeon, 1989.
2. Části a stati v monografiích, příspěvky ve sborníku
PŘÍJMENÍ, jméno autora. Název příspěvku, kapitoly atp. In Název zdrojového dokumentu. Označení vydání. Místo vydání: Jméno nakladatele, rok vydání. Lokace ve zdrojovém dokumentu.
Příklad:
TOMAN, M.; KREJČÍ, J. Imunita proti infekci. In Veterinární imunologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2000. Kapitola 4, s. 153–229.
3. Článek z časopisu
PŘÍJMENÍ, jméno autora. Název článku. Název časopisu. Rok, ročník, číslo svazku, lokace části. Standardní číslo (ISSN).
Příklad:
SMEJKAL, V. Proč nový zákon?. CHIP: magazín informačních technologií. Listopad 1999, roč. 9,
č. 11, s. 54–55.
Seriálové publikace: Název: podnázev. Odpovědnost k seriálové publikaci. Vydání. Údaje
o vydávání (data a/nebo čísla). Místo vydání: Jméno nakladatele, rok vydání. Standardní číslo.
Příklad:
Časopis pro moderní filologii. Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR. 1991- , roč. 73,
č. 1- . Říčany: SK Press, 1991- . ISSN 0008-7386.
4. Elektronické zdroje
Povinně uvádíme druh média (online, CD-ROM, disketa atp.), přístup ke zdroji (dostupné z: ...), verze, datum citace.
Příklad:
HEJTING, Ingo. Interconnectivity and the hybrid library. Ikaros [online]. 1999, roč. 3, č. 10 [cit. 31. 12. 1999]. Dostupný z ‹http://ikaros.ff.cuni.cz›.
Univerzita Karlova v Praze [online]. Praha: Univerzita Karlova. Poslední aktualizace 8. 2. 2008, 09:45 [cit. 8. 2. 2008]. Dostupné z WWW: ‹http://www.cuni.cz›. Dostupné též na internetu: ‹uk@cuni.cz›.